에두아르트 바스

체코의 작가 (1888–1946)

에두아르트 바스 (Euard Bass), 에두아르트 슈미트 (Eduard Schmidt) (1888년 1월 1일 ~ 1946년 2월 2일)은 체코인으로 작가, 언론인, 가수, 시사평론가, 배우, 사회자였다.

1910년 카바레 '빌라 라부티 (Bílá labuť, 백조)'에서 가수로 일하기 시작한다. 에두아르트 바스는 카바레 '체르베나 세드마 (Červená sedma, 빨간 일곱)'의 공동 창설자이기도 하다. 몇몇 풍자 잡지에 글을 쓰기도 했으며 캐리커처 작가들과 '레타키 (Letáky, 팸플릿)'을 출판하기도 했다.

1921년 - 1942년 칼럼리스트, 통신원, 기자, 연극 평론가로 활약한다.

후에는 프라하의 카바레 '체르베나 세드마'와 '로코코'의 관리자가 된다.

1921년부터 1933년 리도베 노비니 (Lidové noviny, 민중신문)의 편집인으로 활동한다. 1933년부터 리도베 노비니의 편집장이 되고 1942년까지 활동한다. 1939년 이후에는 리도베 노비니에서 유대인을 강제로 퇴출시킨 사건에 연관되어 있다. 에두아르트 바스는 동의하지 않았지만 적극적으로 반대 입장을 표현하지는 않았고 편집장 자리에서 물러나지도 않았다. 일부 비판자들은 해고 범위가 필요 이상 컸으며 따라서 에두아르트 바스는 편집장으로서 책임을 피할 수 없다는 점을 지적하지만, 일부 다른 이들은 바스가 자신이 할 수 있는 만큼은 했다고 보기도 한다.

작품 편집

  • Jak se dělá kabaret? – 1917년
  • Náhrdelník: Detektivní komedie o jednom aktu – 1917년
  • Letáky, 1917-19 – 1920년
  • Klabzubova jedenáctka – 1922년, příběh otce, který má jedenáct synů, ze kterých vytvoří profesionální, neporazitelný fotbalový tým. Bass se zde humornou formou zamýšlí i nad etikou a profesionalitou sportu.
  • To Arbes nenapsal, Vrchlický nezbásnil – 1930년, literární parodie, které se setkaly s velkým ohlasem.
  • Umělci, mecenáši a jiná čeládka – 1930년
  • Fanynka a jiné humoresky
  • Případ v čísle 128 a jiné historky
  • Šest děvčat Williamsonových
  • Potulky pražského reportéra
  • Holandský deníček
  • Divoký život Alexandra Staviského – 1934년
  • Čtení o roce osmačtyřicátém – 1940년
  • Potulky starou Prahou – vycházelo v letech 1921년 – 1941년
  • Cirkus Humberto – Cirk Umberto 1941년, román byl zamýšlen jako povzbuzení českého národa, vyzdvihovány jsou spravedlnost, přímost, ctižádost, ... . Bass zde na pozadí cirkusu sleduje tři generace cirkusáků. Ústřední postavou je Vašek Karas, syn šumavského zedníka, který odejde k cirkusu, nakonec se ožení s dcerou ředitele a sám se později stane ředitelem cirkusu, předtím však vystřídá mnoho činností u cirkusu.
  • Lidé v Maringotkách – Též Lidé z maringotek 1942년, soubor povídek z cirkusového prostředí. Tzv. cirkusový dekameron.
  • Kázáníčka – 1946년

사후 출판 편집

  • Křižovatka u Prašné brány – 1947년

Dále vyšla celá řada jeho povídek, nejedná se o výbory sestavené jím, ale o posmrtná vydání jeho většinou ještě nepublikované tvorby:

  • Povídky – 1956년
  • Rozhlásky – 1957년
  • Pražské a jiné historie – 1968년
  • Na lodi za pohádkou – 1969년
  • Kukátko – 1970년, obsahuje:
  • Kukátko
  • Rozmarná vyprávění
  • Staropražské motivy
  • Postavy a siluety – 1971년
  • Moje kronika: Vzpomínky a korespondence – 1985년

Kromě toho vytvořil řadu rozhlásků, šansonů, skečů a kupletů – některé z nich zlidověly (např. Nešťastný šafářův dvoreček)