얀 후스: 두 판 사이의 차이
내용 삭제됨 내용 추가됨
잔글편집 요약 없음 |
잔글편집 요약 없음 |
||
3번째 줄:
'''후스'''의 처형 뒤 후스의 사상과 뜻을 이어받은 강력한 신앙공동체인 보헤미안 공동체가 형성되었다.
== 삶 ==
<!-- 원문
[[soubor:Jan Hus na hranici.jpg|thumb|250px|Jan Hus na hranici]]{{Wikicitáty|Jan Hus}}
Mistr '''Jan Hus''' (asi [[1369]]/[[1370]] [[Husinec (okres Prachatice)|Husinec]] – [[6. červenec|6. července]] [[1415]] [[Kostnice (město)|Kostnice]]) byl významný český středověký náboženský myslitel, reformátor a [[kazatel]].
== Život ==
Hus studoval na [[Univerzita Karlova|pražské univerzitě]], kde roku [[1393]] získal hodnost bakaláře a roku [[1396]] mu byl propůjčen titul mistr svobodných umění. Již jako universitní profesor (od r. [[1400]]) byl vysvěcen na kněze (r. [[1400]]) a začal kázat v [[Kostel sv. Michala (Praha)|kostele sv. Michala]] a od [[14. březen|14. března]] [[1402]] v [[Betlémská kaple|Betlémské kapli]]. V roce [[1401]] byl zvolen [[děkan]]em filozofické fakulty a o rok později [[rektor]]em univerzity, kde přál boji Čechů s německým proudem.
===Pražské spory o Wyckliffa===
V této době se seznamuje se spisy [[Oxford|oxfordského]] doktora [[John Wycliffe|Jana Wycliffa]], jehož spisy do Čech přinesl [[Jeroným Pražský]]. Tyto myšlenky nacházely v Čechách půdu po sňatku princezny Anny, sestry [[Václav IV.|Václava IV.]] s anglickým [[král]]em [[Richard II.|Richardem II.]] Wicklifovy názory však v Praze nebyly nové, již roku [[1381]] s jeho názory na [[eucharistie|eucharistii]] polemizuje [[Mikuláš Biskupec]] a na oprávněnost majetku roku [[1393]] [[arcibiskup]] [[Jan z Jenštejna]]. Na pražské univerzitě pak od začátku [[15. století]] probíhal spor mezi filozofickými a teologickými zastánci [[nominalismus|nominalismu]] (většinou cizinci) a přívrženci [[realismus|realismu]], reprezentovanými především českou stranou a přívrženci Wicklifovými. V držení se Wicklifa sleduje Hus své učitele [[Stanislav ze Znojma|Stanislava ze Znojma]] a [[Štěpán z Pálče|Štěpána z Pálče]]. Roku [[1403]] německá část univerzity odsuzuje Wicklifovy názory sepsané [[Řád bratří kazatelů|dominikánem]] [[Jan Hübner|Janem Hübnerem]]. Myšlenek Wyicklifových užívá Hus i ve svých kázáních lidu.
Čeští mistři včetně Husa měli podporu krále Václava IV. Roku [[1405]] odvolává Stanislav ze Znojma své názory ohledně [[remanence|remanenční]] nauky na pokyn [[papežská kurie|papežské kurie]] dané pražskému arcibiskupovi [[Zbyněk Zajíc z Hazmburka|Zbyňku Zajíci z Házmburka]], vedoucí osobností české strany na univerzitě se tak stává Hus. Papež [[Řehoř XII.]] pak prostřednictvím arcibiskupa vybízel univerzitu, aby Wicklifovo učení zavrhla. Český univerzitní národ sice soupis z Wicklifa vybraných vět na shromáždění [[20. květen|20. května]] [[1408]] odsoudil, avšak svými formulacemi dal najevo, že pokud je Wicklif chápán správně a v souvislostech, nejsou podle něj jeho názory [[hereze|kacířské]]. Arcibiskup Zbyněk na králův nátlak vyhlašuje, že v zemi nebylo shledáno bludů. Od tohoto shromáždění zůstává Hus ve stálém sporu s církevní autoritou.
===Dekret kutnohorský a Pisánský koncil===
Národnostní neshody na univerzitě se stupňovaly. Když se [[kardinál]]ové obou [[obedience|obediencí]] ([[západní církev]] se nachází v době [[dvojpapežství]]) shodli, že rozkol odstraní volbou nového papeže na [[Pisánský koncil|koncilu v Pise]], vyzval král Václav univerzitu, aby se k účasti na tomto koncilu vyjádřila. Tento koncil měl kromě zmíněného, jak bylo neformálně přislíbeno, potvrdit králi Václavu IV. jeho nároky na titul římského krále, jehož byl zbaven [[kurfiřt]]y roku 1400, kteréžto rozhodnutí potvrdil papež [[Bonifác IX.]] Arcibiskup Zbyněk, stejně jako římský král [[Ruprecht Falcký]] zůstávali v obedienci Řehoře XII. V této situaci se král obrátil na univerzitu a aby dosáhl jejího souhlasu, změnil poměr hlasů na univerzitě pomocí tzv. [[Dekret kutnohorský|Dekretu kutnohorského]] z [[18. leden|18. ledna]] 1409 tak, že nyní český národ měl hlasy tři a ostatní národy hlas jediný. Cizí studenti, podporující Řehoře XII. se pak přesouvají do [[Lipsko|Lipska]], kde zakládají novou univerzitu.
České země přecházejí po pisánské volbě pod obedienci [[Alexandr V.|Alexandra V.]] (se souhlasem arcibiskupa). Arcibiskup Zbyněk se snažil v této situaci potlačit pronikání wyklefských bludů, avšak marně, neboť čeští mistři a opravné hnutí se opírali o královu podporu. V této situaci se arcibiskup obrací na Alexandra V., který zakázal Wyklefovy spisy a kázání na soukromých místech (což bylo namířeno i proti Husovu kázání v Betlémské kapli). Arcibiskupovi nepomohlo, že zakázal explicitně kázání v Betlémské kapli, že dal zabavit a spálit Wyklefovy spisy, že nad Husovými stoupenci vyhlásil [[klatba|klatbu]] a pohnul Husa, aby se zodpovídal papeži Alexandru V.
===Husův proces u papežské kurie a odvolání ke Kristu===
Husa jako první [[exkomunikace|exkomunikoval]] arcibiskup Zbyněk Zajíc, v roce [[1411]] pak i pisánský papež [[Jan XXIII. (vzdoropapež)|Jan XXIII.]]. Hus pokračoval v kázání i v obhajobě Wyklefa (spis ''Defensio articulorum Wycleff''). Dochází nakonec přesto ke smíru mezi arcibiskupovou stranou a stranou Husovou, a to v červenci 1411, avšak [[5. září]] téhož roku Zbyněk Zajíc utíká z Prahy a [[28. září]] umírá. Jeho nástupce [[Albík z Uničova]] pak již byl zcela ve vleku královského dvora.
Spor se přiostřuje, když Hus vystoupí proti vyhlášení křížové výpravy vyhlášené roku [[1412]] Janem XXIII. proti králi [[Ladislav Neapolský|Ladislavu Neapolskému]]. V této [[papežská bula|bule]] papež vyhlásil [[odpustek|odpustky]] každému, kdo se bojů zúčastní; ve wyklefovských kruzích byl odpor proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Hus [[17. červen|17. června]] napadl odpustkovou bulu a nazval papeže [[antikrist]]em. Následují lidové bouře, které znepokojily i krále. Děkan teologické fakulty Štěpán z Pálče pak odsuzuje 45 článků Wyklefových a byl vydán zákaz je šířit.
Na Husa však nyní Jan XXIII. vyhlásil [[klatba|klatbu]], stejně jako na všechny, kdo se s ním stýkali; zároveň nařídil, že má být Hus zajat a souzen podle církevních zákonů a že má být zbořena Betlémská kaple. V tomto okamžiku se od papeže Hus odvolává ke [[Ježíš Kristus|Kristu]] jako „nejvyššímu soudci“. Je vyhlášen [[interdikt]] na místech, kde Hus pobýval, na podzim dochází k uskutečnění zákazu bohoslužeb. Hus proto opouští Prahu, aby se uchýlil na venkov. Občas se přesto do Prahy vracel, většinu doby prožil od dubna [[1413]] v okolí [[Kozí Hrádek|Kozího Hrádku]] pod ochranu pána [[Jan z Ústí|Jana z Ústí]]. Zde též sepisuje své hlavní dílo ''De ecclesia''.
Pražská teologická fakulta odsuzuje Husa jako bludaře roku 1413, vytýká mu body v nauce o [[svátost]]ech, [[svatý|svatých]] a odpustkách, vzpírání se autoritě [[církev|církve]], proti níž staví osobní výklad Písma svatého a vzpírání se poddanosti vůči papeži, [[biskup]]ům a [[kněz|kněžím]].
[[20. duben|20. dubna]] [[1414]] se Hus inkognito vrací do Prahy, sepisuje odsud několik listů. [[30. duben|30. dubna]] zasílá Jan XXIII. [[litomyšl]]skému biskupu Janovi s výtkou rozšíření Wyklefova a Husova učení v Čechách s žádostí o napomenutí pražského arcibiskupa [[Konrád z Vechty|Konráda z Vechty]]. V téže době arcibiskupovi Konrádovi zasílá seznam Husových bludů v traktátu ''De ecclesia'' [[kancléř]] [[paříž]]ské university [[Jean Gerson]]. Až do odjezdu na svolaný [[Kostnický koncil]] žije Hus pod ochranou [[Jindřich Lefl z Lažan|Jindřicha Lefla z Lažan]] na [[Krakovec (hrad)|hradu Krakovci]].
===Husův proces na Kostnickém koncilu===
====Příjezd do Kostnice a počátek procesu====
Koncil, který svolal [[30. říjen|30. října]] 1413 Jan XXIII. po naléhání římského krále [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]] do [[Kostnice (město)|Kostnice]] u [[Bodamské jezero|Bodamského jezera]] na [[1. listopad]] 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve, reformovat církev „v hlavě i v údech“ (''in capite et membris'') a odstranit současné hereze. Již z tohoto určení vysvítá, že proces s Husem zahájený u kurie Alexandra V., bude tvořit pouze jednu z nevýznamnějších položek koncilu.
Spolu se svým (zcela nekanonickým) odvoláním ke Kristu, případně ke svolanému koncilu, nebyl dokončen proces, který papežská kurie s Husem vedla, avšak Kostnický koncil měl tento proces převzít. Hus se na pozvání krále Zikmunda [[11. říjen|11. října]] (dosud bez královského glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně [[disputace|disputovat]] o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s ním byl v Kostnici veden právní proces, navazující na nedokončený proces předešlý. [[Glejt]]em, který na cestu Husovi vystavil král Zikmund nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním – zaručit nic víc než bezpečnou cestu svým územím do Kostnice; církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem cestovali [[Václav z Dubé]] a [[Jan z Chlumu]], a to se dvěma vozy a více než třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, [[Jan Kardinál z Rejnštejna]] a písař poselstva, [[Petr z Mladoňovic]].
Papež v Kostnici zrušil nad Husem klatbu, zřejmě i pro právní souvislosti, které jeho pobyt přinášel pro ostatní koncilní účastníky. V době Husova pobytu v Kostnici [[Jakoubek ze Stříbra]] v Praze začíná podávat [[Svaté přijímání|přijímání]] [[pod obojí]] způsobou, kterýžto zvyk Hus schvaluje, avšak sám pod obojí Hus nepodával. V Kostnici se [[27. listopad]]u roznesla zpráva, že chce Hus uprchnout, proto byl následujícího dne pod záminkou rozhovoru s kardinály přiveden do paláce, kde dlel i Jan XXIII., kde zůstal (se svým souhlasem).
Husův protivník [[Michal de Causis]] podal proti Husovi první články, v němž jej obvinil z osmi bludů v církvi. [[4. prosinec|4. prosince]] byla jmenována vyšetřovací komise, o dva dny později byl Hus uvězněn v kobce [[Řád bratří kazatelů|dominikánského]] [[klášter]]a na ostrově na Bodamském jezeře, kde byl držen až do března 1415. V Praze bylo Husovo zatčení přijato jako porušení královského glejtu, moravští přední pánové proto u Zikmunda [[intervence|intervenovali]].
Komise několikrát žádala Husa, aby se podrobil rozsudku 12 či 13 mistrů, avšak on se chtěl zodpovídat jedině sněmu; při vyšetřování se nepřiznal k žádnému z názorů Wyklefových. Byl proto tázán, proč sepsal komentář k bule Jana XXIII., která Wyklefovy názory odsoudila, Hus pak označil za autora komentáře [[Jan z Jesenice|Jana z Jesenice]], což pobouřilo Jana z Chlumu, který Husa obvinil, že odstupuje od pravdy a že se bojí [[smrt]]i. Hus poté onemocněl, jednání bylo přerušeno, avšak u Husa vypovídali pod přísahou pražští i jiní vyučující.
Král Zikmund po svém příjezdu do Kostnice žádal kardinály o Husovo propuštění, avšak ti pohrozili, že se sněm rozejde. Král kvůli zachování důležité věci odstranění rozkolu v církvi nakonec na nátlak [[4. leden|4. ledna]] 1415 ustoupil, dostalo se mu však slibu, že Husovi bude zajištěno veřejné slyšení. Zároveň byla Husovi změněna vazba, od té doby si na ni on ani průvodci nestěžují, žádají však veřejné slyšení.
Ve vězení Hus složil několik spisů, ''O pokání'', ''O milování Boha'', ''O třech nepřátelích člověka'', ''O smrtelném hříchu'', ''O přikázání Páně a modlitbě'', ''O manželství'' a ''O svátosti oltářní''. Dostával zde i dopisy z Čech a byly mu umožněny návštěvy. [[21. leden|21. ledna]] dorazil na koncil Jean Gerson se svým soupisem 20 Husových bludných článků; ty Hus označuje za lživé.
====Útěk Jana XXIII.====
V březnu 1415 se začala otázka vyvíjet velmi dramaticky. [[2. březen|2. března]] Jan XXIII. pod nátlakem prohlásil, že je ochoten abdikovat, učiní-li to i Řehoř XII. a Benedikt XIII. Z noci z 20. na 21. března však prchá v přestrojení pacholka z Kostnice do [[Laufenburg]]u, kde [[30. březen|30. března]] odvolává svůj slib abdikace. Hrozilo, že se koncil rozejde. V nastalém zmatku se všichni přestali o Husovu kauzu zajímat, přesto dal kostnický biskup Otto Jana Husa převézt na svůj hrad v [[Gottlieben]]u.
[[6. duben|6. dubna]] překonává koncil vážnou krizi vyhlášením svrchovanosti koncilu nad papežem dekretem ''Haec Sancta''. Jan XXIII. byl opětně 13. a 14. května předvolán před koncil a vyzván k abdikaci. Odpověď nepřicházela, proto byl zatčen, byla proti němu shromážděna obvinění a ve značně nechutném procesu [[29. květen|29. května]] koncil prohlašuje, že bude-li papež sesazen, nikdo bez jeho svolení nesmí přistoupit k volbě nového papeže, a nato Jana XXIII. sesadil.
====Závěr procesu s Husem====
Nyní mohl proces s Husem pokračovat. Jak již bylo poznamenáno, před odjezdem na koncil se Hus domníval, že bude koncilním otcům kázat, pročež si připravil tzv. ''Řeč o míru'' (''Sermo de pace''). Domníval se, že půjde vlastně o disputaci. Koncil však byl soudní tribunál, který měl právo rozhodnout, zda Husovy nauky souhlasí s naukou církve, či nikoli. Husova pozice byla stížena tím, že kvůli nedostavení se na soud v předchozím procesu u papežské kurie byl právoplatně označen za tvrdošijného a heretika, jeho obvinění se týkala víry, a proto neměl ani právo [[odvolání]], ani právo být hájen [[advokát]]em.
Prvního slyšení se Husovi dostalo [[5. červen|5. června]] 1415, pro rozlehlost látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Akta koncilu se bohužel nezachovala, a tak jsou dějepisci odkázáni na osobní vzpomínky účastníků, především Petra z Mladoňovic.
Přesvědčeni o Husově nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty ''De ecclesia'', ''Contra Stanislaum'', ''Contra Palecz'' a ''Contra occultum adversarium'', to později Hus komentuje jako závažnou chybu, neboť tyto spisy chtěl před koncilem zatajit. Hus během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.
Podle Mladoňovicových zpráv předsedající koncilu, kardinál [[Petr z Ailly]] s Husem jednal poměrně mírně. Přítomní se shodovali na tom, že Husovy předkládané články vyznívaly lépe vytrženy z kontextu než v souvislostech. Hus však po Petrovi z Ailly žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto byla žádost odmítnuta a Hus se měl bludných článků zříci. Hus však žádal, že chce být poučen o opaku, a pak že odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.
Členové sněmu se nevzdávali naděje, že Hus odvolá a [[18. červen|18. června]] předložili mu zúžený seznam článků, které měl odvolat. To Hus odmítl. [[20. červen|20. června]] byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení, Husovo učení bylo zavrženo. Hus se odmítl podrobit autoritě koncilu, odmítl odvolat ani pomocí zjednodušené a poměrně volné formulace „Tyto články jsem nikdy nedržel ani nekázal a kdybych to byl učinil, zle bych to byl učinil, neboť je prohlašují za mylné a přísahám, že je nechci držet ani kázat.“
Ještě téhož dne přátelům, kteří se jej ještě snažili přesvědčit, odpověděl, že by byl ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil vinný, ale že žádá důkaz z Písem. Sněm tak vyčerpal možnosti, jak odvrátit Husa od trestů předepsaných právem a podle církevních zákonů s ním jednal jako se zatvrzelým kacířem.
====Odsouzení Husovo====
[[6. červenec|6. července]] 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh procesu a Husovy nauky, označené za heretické. Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen, protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale vynesení rozsudku.
Jan Hus byl obviněn z šíření Wyklefových nauk, ze snahy bránit odsouzení jeho článků, učení jeho nauky. Husovy knihy bylo nařízeno spálit a Hus byl prohlášen za zatvrzelého kacíře. Podle církevního práva měl být degradován. Hus znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil, že s Husem již nemá nic do činění a předal jej světskému rameni s žádostí, aby bylo ušetřeno jeho života.
Král Zikmund, zastupující svého bratra Václava, odevzdal Husa místnímu pánu, který jej vydal k provedení rozsudku radě města Kostnice. Popraviště mělo být za městskou branou na cestě k hradu Gottlieben. Hus cestou zpíval [[Maria|mariánskou]] píseň ''Christi virgo dilectissima'' a přesvědčoval lid, že neučil bludům. Poté, co byl přivázán k hranici, přijel Zikmundův maršálek a nabídli Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si zachoval život. Hus odmítl a hranice byla zapálena. Hranice i s Husovými ostatky byla po shoření vhozena do [[Rýn]]a.
===Odezva v Čechách===
U Husových přívrženců v Čechách způsobila zpráva o upálení hněv a odpor vůči těm, kdo jej vydali na smrt, tj. koncilu. Převládlo mínění, že byl odsouzen především pro svou kazatelskou činnost, protože hájil pravdu a neodchýlil se od učení církve. Jeho odsouzení bylo chápáno i jako odsouzení Českého království a jeho pořádků.
Doslov k Husově procesu tvořilo odsouzení Jeronýma Pražského, který se v dubnu 1415 dostavil do Kostnice, avšak Hus jej měl k rychlému odchodu. Poté, co Jeroným kázal v [[Bavorsko|Bavorsku]] proti koncilu, byl zatčen a dopraven do Kostnice, kde uznal odsouzení Wyklefovo i Husovo. Nebyl však propuštěn, s podezřením, že soudce obelstil. Při novém vyšetřování se přiznal k Wyklefovým i Husovým naukám a prohlásil za svůj největší hřích, že se Husa, „dobrého a svatého muže“, zřekl. [[30. květen|30. května]] [[1416]] byl odsouzen a upálen i Jeroným Pražský.
Smrt dvou českých kazatelů způsobila eskalaci napětí uvnitř Českého království, která posléze vedla k [[husitství|husitské revoluci]]. Jan Hus bývá hodnocen jako předchůdcem [[protestantská reformace|protestantské reformace]].
== Dílo ==
Psal především [[traktát| traktáty]], ale i rozsáhlejší díla. Pro církev psal latinsky, pro prostý lid česky. Husova díla jsou charakteristická přístupným jazykem, jasnou kompozicí.
* ''O církvi'' (latinsky, De ecclesia) – Hus pojímá církev jako společenství [[predestinace|předurčených]] ke [[spása|spáse]], předzvědění k zavržení k církvi patří jen vnějškově. Za příslušníka církve považuje toho, kdo žije podle Kristových přikázání, a tím dokazuje opravdovou lásku k Bohu. Kdo svými skutky jedná proti [[bible|Písmu]], není pravým [[křesťan]]em, a [[Bůh|Boha]] nemiluje. Hlavou církve není papež, ale Kristus, který ji svrchovaně řídí. Pokud papež jedná v rozporu s Božím slovem, pak nemá oprávnění nazývat se zástupcem Kristovým. Věřící pak nejsou povinni jej uznávat. Křesťan nemá poslouchat příkazy, které jsou v rozporu s [[bible|biblí]], každý křesťan má právo kontroly náboženského učení. Měřítkem pravosti učení je bible. Opírá se o Wyklefovo učení, často jej opakuje i v jiných česky psaných spisech.
* ''Proti bule papežské'' (latinsky) – vystupuje proti prodávání odpustků, přímo napadá papeže. Tento spis vedl k tomu, že byl Hus vyhoštěn z Prahy a začal působit na venkově, zde pak přizpůsobil jazyk prostému lidu.
* ''O českém pravopise'' – (latinsky, De orthographia bohemica) – Odstranil spřežky a zavedl diakritické znaménka, píše o snahách změnit (zjednodušit) jazyk. Měkkost se naznačovala tečkami (nabodeníčka), délku určovaly čárky místo zdvojených hlásek.
* ''Dcerka'' – navazuje na [[Tomáš Štítný ze Štítného |Štítného]], vysvětluje dívkám jak žít v souladu s božím slovem (jedná se o náboženskou výchovu).
* ''Výklad Viery, Desatera a Páteře'' (česky) – Páteř znamená modlitbu Otče náš (z lat. Pater noster), jedná se o výklad víry, desatera Božích přikázání a Otčenáše. Hus odlišuje „věřit v Boha“ a „věřit Bohu“ - věřit v existenci Boha ještě neznamená, že člověk je křesťanem. Být pravým křesťanem znamená věřit Bohu, tzn. Božímu slovu a jednat podle něho. Věřit Bohu znamená také důvěřovat mu a milovat jej.
* ''Knížky o svatokupectví'' – kritika soudobé církve, napsáno po zákazu působení v Betlémské kapli. Za svatokupectví považoval, pokud někdo vymáhal poplatky za církevní obřady (křty, pohřby, mše, modlitby apod.), nehledě na chudobu věřících. Je pro odebrání majetku církevním hodnostářům, neříká však, komu by měl patřit.
* ''Postila'' – (česky) soubor kázání, vznikl po jeho nuceném odchodu z Prahy.
* ''O šesti bludiech'' – zamýšlí se nad vztahem mezi církví a světským světem. Je psána ve dvou verzích (latinská byla objevena v r. 1945 na zdech Betlémské kaple).
* ''Listy z Kostnice'' – dopisy z Kostnice
[[Image:Jan Hus-Council of Constance.jpg|right|thumb|Fiktivní [[renesance (umělecký sloh)|renesanční]] portrét Jana Husa.]]
-->
== 참고 ==
* Jedin, Herbert [ed.]: ''Handbuch der Kirchengeschichte'', III/2. Freiburg in Br. 1968, s. 572–588.
* Kejř, Jiří: ''Husův proces''. Vyšehrad, Praha 2000. ISBN 80-7021-387-6.
== 바깥 고리 ==
* Kejř, Jiří: [http://www.etf.cuni.cz/kat-cd/kejr.htm Husovo odvolání od soudu papežova k soudu Kristovu]. Ústí n. L. [[1999]].
[[분류:1369년 태어남|후스, 얀]]
| |||